Vítejte na portálu o vojenské historii od starověku až po 19. století. Čtivou a atraktivní formou chceme seznámit veřejnost s nejzajímavějšími bitvami, armádami, vojevůdci i zbraněmi ze starších dějin lidstva. Zároveň si na své přijdou i šermíři a reenactoři, tedy nadšení účastníci rekonstrukcí historických bitev. V odborných článcích zde mohou získat podrobné znalosti z různých odvětví týkajících se historického válečnictví – ať už jde o poznámky k výrobě zbraní, zbrojí, kostýmů či dalšího vybavení, nebo o detaily taktiky a vojenského umění obecně z různých dob.
Různé formy války provází člověka od jeho prvopočátků a s rozvojem civilizace se jen vylepšily způsoby, jakými bojovníci mohou porazit nepřítele, který ohrožuje jejich zájmy. Vojenská historie představuje jedinečný druh dějin, který se však úzce proplétá s historií politickou i sociální. Vládci a jejich poddaní jsou totiž těmi, kteří se střetávají na bitevních polích, obvykle z důvodu politických zájmů. Společenské uspořádání zase ovlivňuje organizaci armády od velitelů až nejdrobnější jednotky. Ne vždy měli válečníci vysoký společenský status. Ve středověku splýval ideál rytíře s vládcem, zatímco žoldnéři z třicetileté války často připomínali spíš zloděje. Přísně a sofistikovaně organizovaná armáda antického Říma zase udržovala pod kontrolou většinu tehdy známého světa. Zajímají nás všechny aspekty, které se týkají válečnictví a události, které je mohly ovlivnit. Stejně důležitá jsou pro naše autory chladné zbraně, zbroje a katapulty jako též pušky a děla z pozdějších období. Různé úhly pohledu na bitevní události či průběh dlouhé války mohou zavdat námět k diskuzi.
Záměrně ponecháváme stranou obě světové války stejně jako další konflikty 20. století, které mají daleko širší personální, mediální i fanouškovskou základnu na mnoha jiných místech v ČR.
Na období 1618–1620 se podíváme především z vojenského hlediska – srovnáme sílu i taktiku obou armád a podíváme se průběh Thurnova tažení k Vídni. Ptáme se mladých historiků i reenactorů Kláry Andresové z Prahy a Tomáše Kocha z Brna
Když uherský vládce vytáhl do Čech, aby tam získal moc na úkor bratra Václava IV., spikli se proti němu šlechtici v Uhrách. Aby si udržel korunu, vyslal proti vzbouřencům do Pováží své věrné velitele. Dnes o tom podává svědectví především archeologie
V září 2021 se u zříceniny hradu Brandenburg v Německu konalo nevšední setkání reenactorů z celé Evropy, kteří se věnují druhé polovině 15. století. Kromě jiného zkoušeli chování a boj jízdy v sevřeném útvaru s pěchotními formacemi.
V červnu tomu bude 265 let, kdy habsburské monarchii stačila jediná porážka k tomu, aby prakticky definitivně prohráli válku s Pruskem. I prot se v bitvě u Kolína 18. června léta Páně 1757 hrálo skutečně o mnoho.
Podíváme se na důležitý vojenský konflikt, který utvářel dějiny středního Podunají v druhé polovině 2. století našeho letopočtu. Na jedné straně dunajské hranice (Limes Romanus) se rozkládala Římská říše, na severním břehu pak rozlehlá Germánie. Antické impérium chtělo samozřejmě expandovat a šířit svou civilizaci mezi barbary, zároveň však Římané sami měli vážné obavy z útoku germánských válečníků přes Dunaj hlídaný dobře vycvičenými legiemi
O tom, jaké to je cestovat po Evropě, bojovat a obchodovat na nejrůznějších reenactorských akcích, vypráví v rozhovoru pro Válečníky starých časů jarl skupiny Midgard, který je na české reenactorské scéně známý jako Dagfari. Postupem času se pro něj koníček stal obživou, která se neoddělitelně skloubí s jeho životním stylem, jenž mu přinesl spoustu zajímavých životních zážitků a příležitostí
Nic nezasévalo v době před narozením Krista do srdcí bojujících mužů větší strach než několikasetkilové monstrum valící se velkou rychlostí s jezdcem vybaveným kopím, mečem nebo lukem. V minulém díle jsme divokého koně zkrotili a pomalu začali uzpůsobovat k zrychlení přesunů vojenských družin (3500–2000 př. n. l.), aby se z něj o několik století později stala ultimátní bojová jednotka – válečný vůz operující především ve východoasijských stepích a blízkovýchodních rovinách
Ve snaze rozšířit svůj vliv za hranice Indie zaútočila britská armáda v roce 1839 poprvé na Afghánistán, kde obsadila hlavní město Kábul a dosadila sem loutkového vládce. Zaskočil ji však afghánský odpor, vedený jak formou svaté války proti nevěřícím, tak částečně i jako tradiční boj horských kmenů s vetřelci. Tísněné britské jednotky se začaly stahovat z Kábulu, jejich ústup přes průsmyky Hindúkuše se však změnil v krvavé peklo, které téměř nikdo nepřežil. Britské impérium tak dostalo tvrdou lekci.
Když roku 1337 anglický král Edward III. vznesl nárok na francouzský trůn, rozpoutal tím dlouhotrvající konflikt později známý jako stoletá válka. Prvním vážnějším střetnutím toho konfliktu se stala námořní bitva u Sluys, která otevřela Angličanům cestu přes kanál La Manche a rozhodla o tom, že stoletá válka bude probíhat na území Francie
Mnozí šermíři se tváří, že předvádějí „pravý“ středověký souboj, nejen s replikami dobového vybavení, ale také způsobem, jakým se tehdy bojovalo. Jenže co dnes vlastně můžeme vědět o skutečné podobě střetů před více než půl tisíciletím? V kronikách či pamětech bývají jen stručné záznamy, takže téměř jediným pramenem jsou šermířské knihy – takzvané fechtbuchy. Ale prozradí nám komentované obrazy dostatek o šermířském umění?
Registrovaní uživatelé nyní mohou psát komentáře ke všem již zveřejněným článkům. Další výhody pro registrované připravujeme. Neváhejte a klikněte na ikonu panáčka v horním menu.
