Panská bitva je v Čechách známá jako legendární akce určená pouze reenactorům, kteří si v jejím rámci mohou zažít všechny strasti i slasti válečného tažení. Letos se opět vydařila po všech stránkách a o silné zážitky na ní nebylo nouze
V červenci minulého roku se na rekonstrukci raně středověkého hradiska odehrál už 23. ročník dobývání. Tradiční akce pro veřejnost se účastnili reenactoři z celé republiky a my vám z ní přinášíme napínavou reportáž
V rámci naší kampaně jsme dostali od archeologa Milana Sýkory k dispozici 3D model malého hrádku Skalka. Na něm chceme ukázat, jakým způsobem bychom mohli využít vybrané peníze a oživit mnohem větší hrady a pevnosti. Když bude peněz dost, uděláme i interaktivní prohlídku
Když trenčínský šlechtic vtrhl se svým velkým vojskem na Moravu a zabral tam několik hradů, vyrazil proti němu český král na trestnou výpravu. Vyhnal ho ze svého království a oblehl na jeho vlastním území zvaném Záhorie
Na období 1618–1620 se podíváme především z vojenského hlediska – srovnáme sílu i taktiku obou armád a podíváme se průběh Thurnova tažení k Vídni. Ptáme se mladých historiků i reenactorů Kláry Andresové z Prahy a Tomáše Kocha z Brna
Ohledně střetu u Malešova, při kterém Jan Žižka v roce 1424 coby slepý kmet na sklonku života drtivě porazil Svatohavelskou alianci, panuje mnoho nepotvrzených domněnek a spekulací. Stále ještě s naprostou určitostí nevíme, kde se bitva odehrála a v podstatě ani přesně jak… Známe ale příčiny, které k ní vedly a její důsledky. Oboje má společný leitmotiv a to nezpochybnitelnou ukázku Žižkova vojenského génia.
Když 23. května 1618 vyhodila skupina vzbouřenců z oken Pražského hradu Slavatu a Martinice, začala třicetiletá válka. Rebelové z řad české stavovské opozice začali záhy najímat armádu a zbrojit. Vedle převládajícího typu vojáků, kterými byli profesionální žoldnéři, se tehdy naposledy masově využila i česká zemská hotovost. To znamenalo povolat vojáky z domácích zdrojů (od šlechticů a měst). Jakou roli hráli tito muži ve stavovské armádě?
Už ve své době měl pověst mírového vládce, který řeší spory raději diplomaticky než vojensky. Tak se vžila představa silné osobnosti s odporem k válkám. Jenže tenhle obraz sebe samého tak trochu propagandisticky šířil sám Karel IV. Ve skutečnosti to byl středověký panovník s rytířskou výchovou, který neváhal vytáhnout do boje, když to bylo potřeba. O jeho vojsku, velitelských schopnostech i taženích jsme si povídali s Tomášem Strakou, jedním ze zakladatelů spolku Doba Karlova
Jošt Lucemburský se stal slavnou postavou v historii Moravy. Nicméně ve stínu úspěchů často zůstává jeho dlouholetý spor s bratrem Prokopem, prohnaným válečným „kondotiérem“, při němž udělali z Moravy, původně prosperující země pod vládou jejich otce Jana Jindřicha, rozvrácenou zemi plnou svárů mocných, což přinášelo chudobu jejich poddaným
Ke konci středověku byla města nejen jevištěm pro velké události, nositelem kultury a hospodářským střediskem, ale i vojenským činitelem. S každou kritickou událostí se města musela stávat aktivnější ve vlastní obraně. Jak tato obrana fungovala? Šlo pouze o pasivní prvky nebo museli aktivně přispívat i obyvatelé? Zapojovala se města do války i mimo své hradby?
