Roku 1066 zdědil anglický trůn po volbě witanu (anglosaských velmožů) Harold Godwinson. Ale nárok si činili i mnozí další – kromě Viléma Bastarda především norský panovník Harald III. Hardrada, který vpadl na Britské ostrovy a svedl tam dvě důležité bitvy
Anglický král Richard I. během cesty k Akkonu a Jeruzalému zažil řadu méně známých dobrodružství. Patří k nim třeba dobytí sicilského města Messiny na Sicílii či ovládnutí Kypru, kde musel potrestat krutého a lstivého samovládce Izáka, který zajal jeho muže
V květnu 1857 vypukly v Indii vzpoury domorodých vojáků proti vnuceným britským vládcům. Podpořila je značná část obyvatelstva. Vzbouřenci jednali často brutálně, byť si nezadali s britskými oddíly, které stejně krutě postupovaly při potlačování revolty
Když trenčínský šlechtic vtrhl se svým velkým vojskem na Moravu a zabral tam několik hradů, vyrazil proti němu český král na trestnou výpravu. Vyhnal ho ze svého království a oblehl na jeho vlastním území zvaném Záhorie
Na období 1618–1620 se podíváme především z vojenského hlediska – srovnáme sílu i taktiku obou armád a podíváme se průběh Thurnova tažení k Vídni. Ptáme se mladých historiků i reenactorů Kláry Andresové z Prahy a Tomáše Kocha z Brna
Když uherský vládce vytáhl do Čech, aby tam získal moc na úkor bratra Václava IV., spikli se proti němu šlechtici v Uhrách. Aby si udržel korunu, vyslal proti vzbouřencům do Pováží své věrné velitele. Dnes o tom podává svědectví především archeologie
V červnu tomu bude 265 let, kdy habsburské monarchii stačila jediná porážka k tomu, aby prakticky definitivně prohráli válku s Pruskem. I prot se v bitvě u Kolína 18. června léta Páně 1757 hrálo skutečně o mnoho.
Podíváme se na důležitý vojenský konflikt, který utvářel dějiny středního Podunají v druhé polovině 2. století našeho letopočtu. Na jedné straně dunajské hranice (Limes Romanus) se rozkládala Římská říše, na severním břehu pak rozlehlá Germánie. Antické impérium chtělo samozřejmě expandovat a šířit svou civilizaci mezi barbary, zároveň však Římané sami měli vážné obavy z útoku germánských válečníků přes Dunaj hlídaný dobře vycvičenými legiemi
Ve snaze rozšířit svůj vliv za hranice Indie zaútočila britská armáda v roce 1839 poprvé na Afghánistán, kde obsadila hlavní město Kábul a dosadila sem loutkového vládce. Zaskočil ji však afghánský odpor, vedený jak formou svaté války proti nevěřícím, tak částečně i jako tradiční boj horských kmenů s vetřelci. Tísněné britské jednotky se začaly stahovat z Kábulu, jejich ústup přes průsmyky Hindúkuše se však změnil v krvavé peklo, které téměř nikdo nepřežil. Britské impérium tak dostalo tvrdou lekci.
Blenheimských palác v Anglii upomíná na bitvu, v níž po mnoha staletích dosáhly anglické zbraně zdrcujícího vítězství nad svých odvěkým rivalem Francií. Nedosáhly jej sami. Stejnou měrou se o něj přičinili jednotky mnoha dalších zemí, které společně vystoupili proti Ludvíkovi XIV. vládnoucímu tehdy dominantní vojenské velmoci.
