Dělají šaty reenactora?

Co byste měli zvážit, když si pořizujete nový oděv

Úvod

První dojem při pohledu na vojáka, rytíře, markytánku či jiného účastníka historické rekonstrukce obvykle vytváří šaty. I když může v rámci bojové ukázky většinu oblečení zakrýt zbroj, jsou střih a látka většinou nejvýraznějšími prvky. Zaměříme se na několik zásadních bodů, které je dobré znát při pořizování oděvu pro potřeby reenactmentu či living history

Téma odívání je natolik široké, že nemůže být obsaženo jedním článkem, a tak se této rozsáhlé problematice budeme ještě na portálu Válečníci starých časů dále věnovat.

Pokud zvažujete, nebo jste se již rozhodli, že se budete věnovat reenactmentu a četli jste článek Reenactment jako oživení role, vybrali jste si období a roli, kterou budete ztvárňovat a optimálně jste si o tom přečetli i nějakou přehledově zaměřenou literaturu, můžete se směle vrhnout do výroby či objednání oděvu, který budete nosit. Vzhledem k tomu, že se nejedná úplně o levnou záležitost, je na samotném začátku vhodné zvážit celou řadu faktorů, které budou v článku postupně přiblíženy a popsány. Ačkoliv se dá většina z těchto principů obecně aplikovat na všechna historická období, mají některá z nich svá obecná specifika, kterým se budou věnovat další články.

Při výrobě oděvu určeného pro potřeby reenactmentu musíme počítat s tím, že v jeho rámci budeme vykonávat různé činosti, jako je vaření a příprava dřeva na oheň (Autor: Patrik Cvak)

Móda a funkčnost

V první řadě je dobré si uvědomit, že oděv, který si pořizujeme pro účely reenactmentu, musí odpovídat primárně dobové módě a také musí být funkční. To je alfa a omega, která nás po celou dobu bude provázet. Nejedná se o kostým, ve kterém bychom vystupovali na jevišti před diváky pouze po omezenou dobu a potom ho opět pověsili na ramínku do šatníku. Něco takového je vhodné pro herce či lidi, kteří se věnují scénickému vystupování. Vy ale potřebujete kus oděvu, který vás v nepohodě ochrání před mrazem a deštěm, v horkém letním dni před žhavými slunečními paprsky a ve kterém se budete v rámci případných bojových ukázek a při táborových pracích bez problému pohybovat tak, nakolik to oděv dovolil našim předkům.

Na výsledné podobě oděvu se tak podepíší tři základní faktory, které zásadně ovlivní jeho požadovanou funkčnost a hodnověrnost. Je to materiál, ze kterého je ušit, (zde hraje důležitou roli složení, vazba a barevnost látky), dále střih oděvu, textilní techniky a postupy, kterými je oděv zhotoven. Pro úplnost potom navazuje i vhodné doplnění o galanterní doplňky, které tvoří jeho neodmyslitelnou součást.

Pozor na zbrklá rozhodnutí

Vzhledem k tomu, že se všechny tyto faktory velice těsně ovlivňují, je nejvhodnějším postupem nejprve pečlivě nastudovat všechno, co je ovlivňuje a teprve potom se pustit do nákupu surovin a výroby či jejich předání vybrané švadleně. Ušetříte si tak nejenom značné množství financí, ale i případného zklamání, pokud by váš výsledek neodpovídal zaběhlým standardům. Proto je také vhodné svůj záměr konzultovat s reenactory, kteří se danému období věnují na seriózní úrovni delší dobu, tímto procesem si proto již prošli a vědí, na co se zaměřit a čemu se naopak vyhnout.

Rozhodně není dobrou volbou udělat stejnou chybu, jako řada začínajících reenactorů, kteří se obvykle po shlédnutí obzvláště vydařené vojenské rekonstrukce či historického filmu rozhodnou, že se budou věnovat reenactmentu určité historické epochy, aniž by si podrobněji nastudovali její historické pozadí a hlavně si zjistili, zda již existují nějaké spolky, které se tomuto období věnují a jakými konkrétními lety se vymezují akce, které by výhledově mohli v rámci tohoto koníčku navštěvovat. To je důležité zejména z toho důvodů, že dnes je poměrně běžné, že akce na slušné úrovni mají předepsané standardy oděvu a výstroje, které musí jejich účastníci splňovat. Pokud si je nováčci v tomto koníčku projdou ještě před tím, než se rozhodnout si oblečení pořídit, ušetří si tak spoustu výdajů a starostí do budoucna.

Oprava oděvu, i tak může vypadat ukázka táborového života v pojetí spolku Civitas Pragensis (Autor: Zip's rusty pixels)
Pokud se pustíte do výroby oděvu pro potřeby reenactmentu opravdu poctivě, budete si svého oblečení o to víc vážit

Zásadní je střih

Zdá se logické, že si jako první musíme opatřit materiál, ze kterého budeme oděv šít. Opak je ale pravdou, nejprve musíme mít naprosto jasnou představu, jak bude výsledný oděv vypadat. Tedy z jakých vrstev se bude skládat a jaký konkrétní střih budou mít jeho jednotlivé části. K tomu vám mohou pomoci přehledy v přílohách Knihy a weby o odívání ve středověku a v novověku. Na základě toho určíme, kolik a hlavně jaké látky budeme potřebovat. Při výběru střihu oděvu a materiálu, který užijeme k jeho zhotovení, bychom vždy měli pamatovat, jakou sociální roli budeme v rámci reenactmentu ztvárňovat, pro jaké příležitosti budeme oděv užívat a toho se také držet. Více se o tom dozvíte v příloze Podoba oděvu podle sociálního rozdělení společnosti. Dále vybereme výrobce, či dodavatele vhodné látky. Této problematice se budeme věnovat také v rámci dalších příspěvků ve Válečnících starých časů.

Nyní se buď můžeme sami pustit do výroby oděvu, nebo jeho ušití zadáme zkušené švadleně, na kterou máme dobré reference. K tomu se více dozvíte v příloze Švadlena ano či nikoliv? V této fázi bychom měli zohlednit, jaké budou použity textilní techniky a postupy, pomocí kterých bude oděv zhotoven. Ne všechny švadleny jsou totiž ochotny přijímat specializovanější a tím pádem i komplikovanější zakázky a ne každý si troufne pustit do složitějších úkonů, jako je například výroba vrapování, tkanic a prýmků. Jaké jsou jednoznačné benefity oděvů, které jsou šity podle dobových postupů, se dozvíte v příloze Šít LH, nebo KM a co to vlastně znamená?

Šetřit se nevyplácí

V minulosti, když ještě nebyla nabídka kvalitních látek v Čechách taková jako dnes, bylo bohužel poměrně běžné, že se „šermíři“ snažili vlněná sukna nahradit vším možným, co bylo dostupné, ale také třeba na první pohled levnější, než nákup 100% vlněného sukna. Proto se stal velice oblíbeným materiálem dyftýn, což je bavlněná tkanina, která je ale pro výrobu jakéhokoliv oděvu pro reenactory naprosto nevhodná, pokud nechtějí rekonstruovat devadesátá léta 20. století „českého šermu“.

Stačí v tomto materiálu jednou zapochodovat v mrazu či v dešti a majitel okamžitě pocítí všechny jeho nevýhody. Kromě toho, že z něj ušitý oděv vizuálně vůbec neodpovídá tomu, co nosili naši předci, nemá ani vlastnosti vlněných látek. Pokud totiž v oděvu z vlněného sukna zmoknete, vlna vás i tak zahřeje a navíc tolik nesaje. Když se jedná opravdu o kvalitní látku, řada dešťových kapek po povrchu prostě steče. U dyftýnu v to rozhodně nedoufejte.

Ke zhotovení oděvu jsou také velice nevhodné směsové materiály, které obsahují syntetické příměsi. Ať chcete či ne, tak se budete poměrně často pohybovat v bezprostřední blízkosti ohně a v takovou chvíli, se rozhodně nevyplatí mít na sobě látku, která se snadno propálí či dokonce vzplane.

Členové projektu Doba Karlova při ukázce dobové módy
Členové projektu Doba Karlova při ukázce dobové módy (Autor: Zip's rusty pixels)

Pohyb v šatech při bojových ukázkách i v ležení

Pokud se vám podařilo oděv zdárně ušít či jste ho právě vyzvedli u švadleny, zbývá vám ještě poslední krok a to, naučit se v něm pohybovat a fungovat. Je totiž na místě zmínit, že oděv do značné míry ovlivňuje i držení těla a způsob pohybu, což je znát především u oblečení vyšších sociálních vrstev společnosti, k tomu se více dočtete v příloze Podoba oděvu podle sociálního rozdělení společnosti. V takové chvíli budete muset své aktivity přizpůsobit tomu, co vám jednak oblečení samo o sobě dovolí, ale i tomu, co se od vás bude očekávat v rámci ztvárnění vaší role.

Pozor, ať nejste pro smích...

V samém závěru je na místě zmínit, že se celá řada reenactorů a spolků neprofiluje pouze na jedno období, ale má daleko širší záběr. Obvykle je k tomu vede například touha zkusit něco nového, kamarádi, se kterými by se jinak na akcích jejich „období“ nepotkali či nedostatek tuzemských akcí na slušné úrovni. Ve chvíli, kdy se rozhodnou, že si takto rozšíří pole působnosti, by bylo velice ohleduplné k ostatním, kteří se těchto akcí účastní, aby svůj nový oděv a vybavení řádně dotáhli tak, jak je obvyklé na jejich „domovské scéně“. Jinak si budou v rámci tohoto koníčku koledovat spíš o ostudu, než obdiv, co všechno zvládají a jaký mají historický záběr.

Podobně je tomu s návštěvami do jiných historických období, kde si na sebe reenactoři z běžného vybavení poskládají něco, co se podle jejich přibližného odhadu mohlo v dané době nosit s tím, že tam jedou jenom jednou na chvilku a mezi účastníky se to ztratí. Opak je pravdou a zbytečně tak často ostatním činí to, co by sami velice těžko snášeli v rámci svého projektu. Proto prosím, než se třeba i vy rozhodnete, že se vydáte na takovou „návštěvu“, nebo že si koníček rozšíříte, zvažte nastíněné problémy, ať tak zbytečně nepřivádíte své přátele či známé do nepříjemných a mnohdy i trapně rozpačitých situací.

vÝROBA ODĚVU pod lupou

Pokud se chcete dozvědět nějaké podrobnější rady o oblékání v různých obdobích historie, rozklikněte si následující odkazy

Kde můžete najít užitečné informace?

Následuje výběrový výčet knih, které by vám mohly pomoci při výrobě oděvu. Rozhodně se nejedná o kompletní výčet literatury, která byla k tomuto tématu u nás, ale i ve světě vydána. V poslední době se každým dnem výzkumy v tomto oboru prohlubují, a tak budou knihy v rámci této přílohy průběžně aktualizovány. Na druhou stranu, je celá řada titulů, které se již v současné době nedají sehnat a neexistuje ani jejich zdigitalizovaná verze, a proto zde ani nejsou uvedeny.

Tuzemské a zahraniční publikace přeložené do češtiny:

Alena Nachtmannová – Olga Klapetková edd.: Oděv a textil v životě člověka doby lucemburské, Praha 2016

Sborník příspěvků ze specializované stejnojmenné konference. Naleznete zde příspěvky týkající se podoby oděvů světských, ale i duchovních na základě hodnocení různých pramenů, střihová řešení a popis různých krejčovských prvků. Kniha je tak vhodné hlavně pro zkušenější švadleny či badatele. Pokud hledáte postupy a návody, tak je zde nenajdete, ale užitečná pro vás může být kapitola Střihová řešení lucemburského období a jejich experimentální užití od Veroniky Pilné.

Monika Feyfrlíková Černá: Móda a odívání v husitské době, Materiály, textilní techniky, střihy a návody, Praha 2020

Publikace se zaměřuje především na potřeby reenactorů. Přehledově shrnuje materiály a textilní techniky, které se používaly k výrobě oděvu v pozdním středověku na našem území. Obsahuje také řadu postupů a návodů, které se vám budou jistě hodit při výrobě oděvu. V neposlední řadě se také věnuje vývoji oděvu v první polovině 15. století na území Čech a tomu, jaký oděv nosily děti, lidé na okraji psolečnosti, duchovní a univerzitní obec. Obsahuje i kapitoly zaměřené na podobu šperku, kosmetických a hygienických pomůcek a líčení.

Věra Šlancarová: Středověký šperk, Archeologické nálezy z jižní Moravy, Brno 2018

Pěkně zpracovaná monografie zaměřená na období 13. – 15. století. Obsahuje řadu fotografií archeologických nálezů, ale i detailů z řady dobových vyobrazení. Věnuje se nejenom šperkům a oděvním doplňkům, ale i jejich symbolickému významu. Bohužel se v současné době již poměrně špatně shání. Opět nečekejte návody ani postupy výroby.

Gerry Embleton: Oděv a zbroj vojáka ve středověku, Praha 2007

Dnes již klasická přehledovka pokrývající období 11. – 15. století. Kniha poprvé vyšla ve Velké Británii v roce 2000 a nechala se jí inspirovat celá řada reenactorů. Najdete zde popisy podoby oděvu a zbroje. Návody a střihová řešení kniha neobsahuje.

V současné době se dá objednat za velice příznivou cenu v Levných knihách.

Řadu informací lze také získat ze sborníků, které byly vydávány v rámci seminářů zaměřených na historii odívání.
Řadu studií, ale i velký archiv dochovaných archeologických textilií, návodů a střihů.

Knihy zahraničních autorů nepřeložené do češtiny:

Sarah Thursfield: The medieval Tailor´s Assistant, 2015

Dnes již také klasické dílo, které lze víc než doporučit. Zabývá se střihovým řešením oděvů v letech 1100-1480. Kniha obsahuje řadu návodů a postupů výroby krejčovských prvků. Na místě je ale zmínit, že se zaměřuje převážně na podobu oděvu ve Francii a Anglii.

Kamila Rabiega: Viking dress code, Szczecin 2019

V knize naleznete úvod do problematiky a materiály, které se k výrobě oděvu používaly. V jednotlivých kapitolách se potom zaměřuje na ženský a mužský oděv na území Norska, Švédska a Dánska od 8. – 11. století.

Řadu užitečných infromací a návodů týkajících se 2. poloviny 15. století se také dozvíte na stránkách The Company of Saynte George.

Kde můžete najít užitečné informace?

Vojenský reenactment se určitě neomezuje pouze na středověk. Do úplného vývoje vojenských uniforem ke konci 17. století přeci jen ještě zbývají 2. století vývoje odívání a módy. Až na některé výjimky, odpovídal vojenský oděv i pro toto období trendům civilní módy a tyto dvě kategorie se vzájemně ovlivňovaly. Například žoldnéři v době třicetileté války (1618-1648) trávili své životy v armádě v oděvech, které splňovaly požadavky tehdejší módy, která byla rozšířená mezi běžnými obyvateli měst. Z tohoto trendu se vymykají hlavně landsknechti v době 1. poloviny 16. století. Ti si vyloženě zakládali na výrazných oděvech, které se lišily od tehdejšího civilního standartu.

Knihy a weby českých autorů:

Martin Šimša: Knihy krejčovských střihů v českých zemích v 16. až 18. století, Strážnice 2013

Jak název napovídá, jedná se o sbírku 12 střihových krejčovských knih. Čtenář se díky nim a doprovodnému textu může zorientovat v materiálech a některých oděvech hlavně pro české 17. století. Bohužel se již nedá sehnat v tištěné formě.

Veronika Pilná: Oděv v západních Čechách 15. – 17. století, Plzeň 2018

V této publikaci naleznete sbírku různých typů pramenů k odívání na našem území od konce středověku až do 17. století, spolu se základními informacemi o jeho vývoji.

WEB – Tomáš Andrlík a Roman Urbani: Oděv vojáka kolem roku 1645

Zpracované návody na odění vojáků ve 40. letech sedmnáctého století, tedy na konci třicetileté války.

Knihy zahraničních autorů nepřeložené do češtiny:

Bohužel, hlavní část zdrojů o odívání najdete pouze v cizojazyčné formě. Tyto notoricky známé a v reenactorském prostředí často doporučované publikace tak vyžadují znalost angličtiny. Na první pohled by sice možná někomu mohly stačit nákresy střihů z těchto publikací, ale v doprovodném textu je popsáno mnoho důležitých informací, jak k vývoji oděvů v historii, tak k samotné rekonstrukci oděvů.

Ninya Mikhalia: Tudor Tailor – Reconstructing Sixteenth-Century Dress
Publikace pojednává sice o vývoji oděvů v Anglii 16. století, ale některé poznatky a postupy jsou aplikovatelné i pro celou západní Evropu. Jsou zde rozebrány i pracovní postupy při rekonstrukci oděvů, výběr vhodných materiálů apod.
Janet Arnold: Patterns of Fashion 3 – The Cut and Construction of Clothes for Men and Women C. 1560-1620
Slavná série publikací slavné autorky Janet Arnoldové by neměla chybět v knihovně žádného reenactora a hlavně třetí díl. Jsou zde do detailu rozebrány střihy dochovaných kusů oděvu od poloviny šestnáctého do počátku sedmnáctého století. Detailní popis technik a vrstvení oděvů ulehčí tvorbu oděvů i začátečníkům a pro profesionály je důležitou příručkou.
Susan North: 17th-Century Men’s Dress Patterns 1600 – 1630 (Victoria and Albert Museum)
Na dílo Janet Arnoldové navazují její následovnice v řadě publikací. Reenactorům by se mohla nejvíce hodit tato, kde je možné nalézt střihy a technologické zpracování 4 doubletů – tedy kabátců – dochovaných ve sbírkách Victoria & Albert Museum v Londýně. Do detailů rozebrané oblečení a postupy nejvíce využijí profesionálové, kteří chtějí nabídnout rekonstrukce pánských oděvů z počátku 17. století.
Allan Mathew Gnagy: The Modern Maker

Dnes již třídílná série publikací amerického kostyméra Allana Mathewa Gnagyho je výborným startem při šití oděvů pro reenactment. Oděvy, které ve svých publikacích Gnagy rozebírá, pochází hlavně ze španělských krejčovských knih a příruček. Dávají tak nahlédnout na vývoj oděvů a módy zase z jiného úhlu pohledu. V každém případě jsou zde rozebírány techniky a postupy, které uplatní všichni reenactoři raného novověku. Mathew Gnagy má i vlastní Youtube kanál a webové stránky, kde nabízí různé návody a postupy šití a tvorby.

Pokud chceme v rámci hraní role ztvárnit někoho na nižší příčce sociálního žebříčku společnosti, musíme počítat s tím, že se podle toho k nám budou ostatní i chovat
Jaký je rozdíl mezi oděvem pána a kmána

Při výběru materiálu a střihu oděvu je pro vás zásadní kromě toho, co bylo ve vytyčeném období v módě, i jakou sociální roli ztvárňujete. Dále musíte vzít v potaz, k jakým účelům bude oděv sloužit a kdy ho budete nosit. Od pradávna se velikost šatníku a kvalita zpracování oděvů v něm odvíjela od sociálního zařazení jeho majitele. Je jasné, že třeba takový zmrzačený žoldnéř živící se žebrotou bude mít chudý nesourodý oděv, který mu poslouží hlavně k zakrytí nejnutnějších partií a sotva mu poskytne ochranu před rozmary počasí. Pokud se rozhodnete se vší parádou pustit do takového projektu, klobouk dolů a určitě tak okořeníte táborový život o nejednu pikantní scénu, ale musíte si také uvědomit, že se podle toho, co máte na sobě, lidé k vám budou chovat, ale také si po návratu do „civilizace“, pokud nejste extrémně otužilý jedinec, koledujete v lepším případě o slušnou rýmičku.

Dobře vypadající oděv šlechtice je záležitost, která se může vyšplhat až do výše několika desítek tisíc korun

Protipólem je potom například urozený šlechtic, který velí své vlastní jednotce. Kromě toho, že by měl být na první pohled jasně rozpoznatelný od neurozených, protože oděv byl od pradávna důležitým ukazatelem sociální skupiny, bude představitel šlechtice muset počítat s tím, že si pravděpodobně nevystačí pouze s jedním oděvním kompletem, ale bude potřebovat jiný oděv pro běžné nošení a další například na mši či hostinu, pokud se jeho projekt do takových rekonstrukcí pustí. Hlavní investicí však budou odpovídající zbraně, zbroj a vybavení hmotné kultury.Jen pro hrubou představu, zatímco se v rámci role člověka, který náleží na nižší sociální příčky společnosti, zvládnete vejít třeba do 10 000,- Kč, u šlechtice musíte počítat s tím, že budete začínat přinejlepším na desetinásobné částce v návaznosti na míře jeho bohatství a konkrétním období, kterému se chcete věnovat.

Tímto nikoho nechci odrazovat od toho, aby se stylizoval do roli urozeného, ale je dobré všechny tyto faktory na samotném začátku zvážit a nejlepší variantou je propracovat se v rámci budování vybavení postupně odspoda po sociální pyramidě vzhůru.Dalším faktorem, který musíte zvážit, je to, zda dokážete roli ztvárnit. Ne každému vyhovuje neustálá pozornost, která by měla být urozeným a velitelům věnována. Stejně jako zodpovědnost, se kterou by měli vystupovat ke svým podřízeným či dokonce i to, že bude celá řada činností, kterým se nebudete moct v rámci táborového života věnovat, protože vám to jednak nepřísluší, ale ani to váš oděv neumožní.Většina lidí si zřejmě zvolí rozumnou střední cestu řadových zbrojnošů či žoldnéřů, kde nejsou náklady tak extrémní, jako v případě městského patriciátu či dokonce šlechty, ale na druhou stranu si mohou dopřát i komfort kvalitního oblečení a vybavení.

 

Vyplatí se přenechat práci profesionálovi?

Řadu nováčků v tomto koníčku překvapí, jak velkým problémem může být zadání výroby oděvu či uniformy švadleně. Bohužel zejména v tomto ohledu platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Výroba oděvu pro potřeby reenactmentu je vysoce specializovaná záležitost, která v mnoha ohledech s dnešním krejčovským řemeslem nemá mnoho společného. Poměrně velké množství zákazníků se tak spálí ve chvíli, kdy výrobu svěří zkušené a šikovné krejčové, která má za sebou celou řadu zakázek na společenské šaty či kostýmky a business oblečení. Přinese jí obrázek či fotografii vytouženého kusu oděvu, švadlena ho dle svého nejlepšího svědomí ušije a neštěstí je na světě. V naprosté většině případů totiž použije to jediné, co zná. A to jsou moderní střihy, díky kterým oděv sice dostane přibližnou siluetu jeho předlohy, ale tím to také celé skončí a společného s tím, co naši předci nosily bude mít asi tolik, jako disneyovský slon Dumbo se slonem africkým.

Krejčovská dílna na vyobrazení datovaného do roku 1612

V žádném případě tímto nechci brát práci švadlenám, ale v mnoha ohledech se vyplatí víc obrnit se trpělivostí, pečlivě nastudovat střihová schémata, textilní techniky a oblečení si ušít svépomocí od jednodušších kusů k těm složitějším. Pokud si na to však přeci jen netroufáte, je možná lepší vyhledat nějakého zkušeného reenactora, který má s šitím bohaté zkušenosti a uprosit ho (případně uplatit), aby vám oděv zhotovil, než experimentovat s náhodnými krejčovskými salóny.

Určitě je na místě zmínit, že je v Čechách i několik velice šikovných švadlen, které se výslovně specializují na různá historická období a ušití oděvu jim tak můžete bez starostí svěřit. Ale rozhodně jich není mnoho, takže musíte počítat s tím, že si budete muset někdy i poměrně dlouho počkat, než na vás přijde řada v rámci objednávek. Také je nemá cenu googlit náhodně na internetu, ale opět se k nim zpravidla dostanete na doporučení nějakého zaběhlého spolku, který se danému období věnuje na seriózní úrovni.Musíte však také počítat s tím, že si v takovém případě připlatíte, protože výroba podle dobových postupů a technik se sice rozhodně vyplatí, ale je ve srovnání s dnešní produkcí moderního oblečení výrazně časově náročnější a tím pádem i finančně nákladnější.

Reenactorova volba…

V reenactorském žargonu se již před lety vžily dva termíny, které označují dva přístupy k výrobě. Prvním z nich je LH („elháčkově“), což ve stručnosti znamená, že se výrobce snaží užívat techniky a postupy, které se na základě soudobých výzkumů co nejvíce blíží tomu, jaké užívali naši předci. Druhou je potom KM („káemko“) – koukatelné minimum. To u výroby oděvu znamená, že švy, které nejsou vidět, jsou ušity strojově a to, co je vidět, je ušito ručně. Oba dva přístupy k výrobě mají svá pro a proti. Obecně platí, že pokud vše zvážíte opravdu pečlivě a do důsledků, jednoznačně se vám vyplatí šít stylem „LH“.

Nikoho asi nepřekvapí, že je tato volba naprosto jasná v případě, když máme k dispozici kvalitní látky, zejména ručně tkané či barvené, kde nás jenom jejich pořizovací cena obvykle nenechá na pochybách, že náklady či čas, které tak navýší výdaje za jejich ušití, jsou už jenom zlomkem jejich celkové pořizovací hodnoty a vizuálně oděv posunou na úplně jinou úroveň. Ta je při srovnání často patrná i na první pohled. Oblečení šité dobovými textilními postupy má totiž v mnoha ohledech jiné vlastnosti než to, které je šité na stroji. V první řadě drží ručně rozstehované švy trochu jiný tvar, než když jsou pouze strojově sešity a jsou také pevnější.

Schéma prošití nitě v látce při užití zadního stehu v rámci šití v ruce

A proč ručně šité švy drží lépe, než strojové? Strojové stehy jsou tvořeny dvěma nitěmi, které se vzájemně proplétají a když dojde k přetržení jedné z nich, začínají se nemilosrdně párat po obou stranách. Zpravidla hned o několik stehů a šev dále nedrží. V případě, že k ručnímu šití užijeme zadní steh, který se dřív běžně používal ve více namáhaných spojích, a budou okraje švů rozstehované předním stehem, nebude se šev rozhodně párat takovou rychlostí, jako ten strojový a obvykle k tomu také nedojde tak brzy.

Schéma vzájemného provázání dvou nití při strojovém šití

Při výrobě oděvu pro potřeby reenactmentu se určitě nikdy nevyplatí udělat moderními postupy to, co jde udělat dobově. Dokazují to zejména různé crashtesty reenactorů jak u nás, tak v zahraničí, ale i výsledky v rámci oboru experimentální archeologie. Naši předci nebyli žádní hlupci a měli stovky let na to, aby na řadu věcí přišli a ozkoušeli je, proto nemá cenu je nahrazovat moderními prvky, které často v kombinaci se staršími prostě nefungují.