Reenactment jako oživení role

Zamyšlení nad historickou věrohodností nejen pro nováčky

Úvod

Na portálu Válečníci starých časů se budeme hodně věnovat reenactmentu, living history a dalším formám prezentace historie. V tomto článku představíme způsob, jakým se mohou nováčci v reenactmentu vydat na cestu poznávání a prezentování vojenské historie. Doufáme, že článek osloví nejen nové zájemce o reenactment, ale poskytne námět k zamyšlení i laikům stejně jako zkušeným bojovníkům

Reenactment je moderní hobby, které má po celém světě desítky tisíc fanoušků a účastníků, přičemž každoročně láká další. Vypadá to, že pro aktivní zájemce o vojenskou (a nejen vojenskou) historii není nic snazšího než si vybrat oblíbené období, nakoupit vybavení a vyrazit na nějakou akci. Jenže taková zdánlivě snadná cesta je plná nástrah a rozhodování, při němž je potřeba zorientovat se v nečekaně široké problematice určité historické epochy.

Reenactment je navíc hobby, které nemíří jen na prožitek konkrétního jednotlivce či účastníka. Reenactoři často vystupují v akcích s mnoha desítkami účastníků a každý z nich si chce užít své hobby naplno. Reenactment je také součástí veřejně přístupných populárních historických akcí, což sebou neoddělitelně nese i stránku prezentace určitého historického období vůči širší veřejnosti. Právě zde vězí jedno z největších úskalí tohoto hobby. Reenactoři totiž často, aniž si to možná uvědomují, vytvářejí a posilují vnímání různých historických období, někdy možná ještě více, než historické filmy a další mediální a popkulturní tvorba.

Jak věrohodně předvádět historii?

Tento článek se pokusí aspoň o nastínění některých klíčových rozhodnutí a způsobu, jakým vlastně přemýšlet o vlastním přístupu k reenactmentu.

Reenactment z pohledu jednotlivce je primárně zaměřený na ztvárnění či chcete-li oživení konkrétní role, respektive postavy. Možná to bude některým znít trochu jako „výběr postavy v RPG hře“ a vlastně je to velmi vhodné připodobnění.

V rámci větších uskupení (např. vojenských jednotek) se takové postavy pak skládají dohromady a poskytují komplexnější obrázek o určité části historie.

Dostáváme se k první věci, kterou se začne zabývat každý aspirující reenactor, pokud chce brát své hobby vážně. Jakou výbavu si má vlastně pořídit? Pojem výbava zahrnuje všechno potřebné od oděvu a obuvi přes předměty denní potřeby až po zbraně a výstroj. A výběr výbavy se točí hlavně kolem vybrané role.

Rakouští sapéři pracující na zákopech u pevnosti v bojové ukázce připomínající sedmiletou válku (1756–1763) z josefinských slavností v Terezíně roku 2016
Rakouští sapéři pracující na zákopech u pevnosti v bojové ukázce připomínající sedmiletou válku (1756–1763) z josefinských slavností v Terezíně roku 2016

O výběru role

Římští vojáci z 1. století n. l. s pochodovou výbavou a zátěží v podání spolku Gemina
Římští vojáci z 1. století n. l. s pochodovou výbavou a zátěží v podání spolku Gemina

Jenže možností je tolik! Kdo by se nechtěl alespoň na chvíli vcítit do toho, jaké to bylo být rytířem a v plné zbroji cválat na koni? A co teprve stát se husitou ve vozové hradbě, nebo pěšákem v bitvě na Bílé hoře! Historických rolí je skutečně mnoho, ale každá s sebou přináší mnohá pro a proti.

Některé role mohou být v reenactmentu náročnější na ztvárnění než jiné. Společnost po celou lidskou historii byla rozdělena podle společenského žebříčku na základě bohatství a osobní moci. Panovníci a vyšší bohaté elity na jedné straně, na druhé pak chudší jádro společnosti až po nejchudší a nejníže postavené sociální vrstvy.

Každého asi napadne, že ztvárnit věrohodně panovníka bude nesmírně finančně nákladné, šlechtic bude jen o málo levnější a takto bychom mohli pokračovat celým společenským žebříčkem. Nákladnost výbavy bude odpovídat sociálnímu postavení role, kterou chceme zpodobňovat. Avšak nejen společenský status ovlivňuje výběr vhodné role a s ní související vybavení. Některé role nedávají smysl bez většího počtu dalších účastníků. Například důstojník u jakékoli historické armády k sobě potřebuje ještě nemalou skupinu vojáků.

Kam a kdy se chceme zařadit?

Prvním a nejdůležitějším krokem bude výběr historického období a geografické oblasti, kam bude námi ztvárňovaná postava zapadat. Čím konkrétněji si definujeme tyto dva faktory, tím získáváme možnost lepší orientace ve výběru dané role. I když si zvolíme přesné časové období, třeba rok 1492, pořád zůstává propastný rozdíl mezi samurajem z Japonska z období Sengoku, válečníkem u Konstantinopole nebo třeba námořníkem na výpravě Kryštofa Kolumba, přičemž vše spadá do stejného letopočtu. Nejdůležitější jsou pochopitelně osobní preference. Někoho zajímá doba třicetileté války, jiného zaujaly vyrovnané řady pěchoty při rekonstrukcích bitvy u Slavkova a dalšího třeba romantická představa rytířského středověku.

Jenže bohužel pouze záměr „chci být rytíř ve středověku“ nebude stačit. Třeba výraz středověk zahrnuje úsek deseti století lidské historie, přičemž je zjevné, že výstroj těžké rytířské jízdy se proměňovala, oblečení se vyvíjelo, a i předměty denní potřeby se měnily ve svých tvarech a estetice.

Čím konkrétnější výběr historického období a geografické oblasti bude, tím bude jasnější, kam se další reenactorovy kroky mají ubírat.

Základní kámen reenactmentu

Nejenže si reenactor výběrem role jasně vymezí tématiku, kterou se bude zabývat, ale také to má obrovský vliv na historickou věrohodnost celé jeho činnosti. A historická věrohodnost je základním kamenem reenactmentu jako takového.

Proč udržovat historickou věrohodnost?

Modlitba před každým bojem byla důležitou součástí husitských tažení
Modlitba před každým bojem byla důležitou součástí husitských tažení

V úvodu už byla zmínka, že reenactment se významnou měrou podílí na utváření vizuální představy o určitém historickém období. Na rozdíl například od filmu si návštěvníci mohou repliky užívané reenactory (s jejich dovolením) osahat, potěžkat a prohlédnout z blízka ze všech stran. Takový zážitek utkví v paměti mnohem více než právě film, kde je pro běžného diváka důležitější děj a příběh, přičemž kostýmům a vybavení už nevěnuje takovou pozornost.

Můžete namítnout, že většina diváků, kteří navštěvují akce historického reenactmentu, nemá vědomosti, aby posoudila historickou věrohodnost, a třeba je to ani nezajímá. Přišli jen proto, aby shlédli zábavnou podívanou. Takových diváků bude pravděpodobně velká většina. A je pravda, že divák, který o historické věrohodnosti téměř nic neví, bude spokojený, když dostane zajímavou show, byť bude z historického hlediska špatná.

Na druhé straně bude stejně spokojený, pokud uvidí skvělou podívanou, kde navíc bude vše historicky věrné. Pointa tkví v tom, že pokud je historická ukázka atraktivní a diváka zaujme, tak neznalé publikum absolutně nic neztrácí, jestliže bude vše v rámci ukázky historicky věrohodné.

Jenže mezi diváky často bývá i nemalá část těch, kteří o daném historickém období nějakou poučenou představu mají, protože se o to období zajímají. Ti očekávají nejen dobrou show, ale současně i historickou věrohodnost. Dobří reenactoři by jim měli poskytnout obojí. Tímto způsobem dostane celé publikum něco, co si zapamatuje. Proto je důležité k reenactmentu přistupovat odpovědně a rozvážně volit roli, kterou nakonec zpodobníme.

Co je vlastně věrohodnost?

Přesně definovat historickou věrohodnost je složité a nelze ji přesně vyjádřit v hodnotách. Obecně za historicky věrohodné můžeme v reenactmentu označit cokoli, co odpovídá současnému stupni poznání v historii, dějinách každodennosti a hmotné kultury. Historicky věrná nemusí být jen vizuální podoba a materiální složení výbavy, ale také například taktika jednotek na bojišti, řemeslné postupy apod.

Podložené odborností a výzkumem

Je však možné opravdové historické věrnosti vůbec dosáhnout? Ozývají se hlasy, že přeci nic nemůže být nic historicky věrné, když jsme v dané době nežili, a tedy nemůžeme přesně vědět, jak to v minulosti vypadalo. Proto nelze rekonstruovat všechno. Některé uštěpačnější názory pak razí tezi, že nemůžeme přeci vyvrátit v té pestré historii i různé zvláštnosti.

Jenže pokud bychom se těchto tvrzení drželi, pošlapali bychom práci obrovského množství odborníků – historiků, archeologů, etnologů, muzejních pracovníků atd. Mnoho aspektů hmotné kultury i každodenního života je nám známo. Jsou zpracovány v literatuře či v odborných publikacích a k tomu je tu mnoho různých muzeí od malých lokálních až po velká národní muzea vystavujících pestrou škálu historických artefaktů.

Historickou věrohodnost můžeme vnímat v rámci konkrétního reenactorského výstupu. Ať už se jedná o masovou rekonstrukci bitvy, menší událost s oživením nějaké tvrze nebo třeba i fotografie v zájmových skupinách na sociálních sítích.

Součástí husitského reenactmentu může být i čtení rozkazů v patřičné atmosféře
Součástí husitského reenactmentu může být i čtení rozkazů v patřičné atmosféře

To vše bude ale jen velmi omezená „scéna“ – například pohled na jednu část bojiště, na jednu hodinu během odpoledne, nebo malou tvrz po dobu osmi hodin přes den, nebo jednu kompanii vybavenou pro tažení, stojící v poli. Každá taková scéna je limitována místem a časem tak, aby jí bylo vůbec možno znázornit.

Každá scéna však dává dohromady mnoho různých historických témat, která by se jinak těžko setkala na jednom místě. Reenactoři skládají do jediného výrazového kontextu repliky předmětů, které by byly za normálních okolností roztroušeny široko daleko po různých muzeích. Rámcově je možné podobného efektu dosáhnout i pomocí statické ukázky v muzeu, ale reenactment jde ještě o krok dál – přivádí tyto předměty k životu. Tím se opět dostáváme k reenactorově výbavě.

Rozlišit běžné od zvláštního

Kaprál fyzilírů a granátník francouzské pěchoty 1792-1797
Kaprál fyzilírů a granátník francouzské pěchoty 1792-1797

Jestliže má každá z navrhovaných scén omezený záběr, můžeme napodobit jen typické a běžné vybavení, protože jinak by místo historické věrnosti spíš následovala čirá fantazie a s ní hodně nesmyslů. Pochopitelně i různé extrémy a zvláštnosti mají v reenactmentu své místo, ale musí být jasně znát, že se jedná opravdu o něco výjimečného.

Každá část reenactorovy výbavy by šla posuzovat v podobném duchu. Jestliže je nějaký předmět v několika různých muzeích, na mnoha různých obrazech, a fragmenty tohoto předmětu byly nalezeny na třech archeologických nalezištích, pak je to velmi pravděpodobně běžný předmět, a je bezpečné používat jeho repliku. Pokud by však existoval jen jeden unikátní příklad nějakého předmětu, nebo by se jednalo o zvláštní či pouze přibližnou a prapodivnou verzi běžného předmětu, je pravděpodobné, že šlo o zvláštní kousek i v minulosti a je to možná jen jediný vyrobený exemplář.

Obecně řečeno, takové předměty je velmi riskantní kopírovat – ne snad proto, že by to bylo špatně, ale protože to vytváří nesrozumitelnou a pokroucenou vizi daného historického období.

A proto by se každý reenactor měl dostat k tomu, aby pro svoje hobby nasbíral dostatek informací a podkladů. Teprve pak získá možnost rozlišit běžné od zvláštního. 

Pozor na mix nesouvisející výbavy

Když se reenactor dostane do fáze, že má jasnou základní představu o vybraném historickém období a oblasti působení, měl by se snažit vybrat pro sebe příhodnou roli. Je však poměrně složité držet se konkrétní role a všeho, co k ní patří. Často se reenactoři nechají zlákat právě různými zvláštnostmi ve výbavě, módními výstřelky, skládáním výbavy z geograficky rozdílných oblastí, nebo nesouvisejících společenských tříd. 

Například v reenactmentu z třicetileté války (17. století) se občas u reenactorů, představujících vojáky ze střední Evropy najdou různé výstřelky – například z východní Evropy. Nebo někteří z důvodu osobního pohodlí v zimních měsících pokukují po výbavě námořníků ze severních moří. Touto cestou by se pak mohly pletené rukavice z anglických a holandských muzejních expozicí zaměřených na námořní plavbu dostat do výbavy žoldnéře v bitvě na Bílé hoře.

Takové nesouvisející věci se pak mnozí snaží omlouvat a vysvětlovat. Stát by se to možná mohlo, ale už to není běžná věc, proto tím trpí zpodobňování vybrané role. K takovému přesnému zařazení vybrané role do kontextu společenského žebříčku, geografické oblasti a úseku historie je nutné nasbírat dostatek informací.

Zbroj těžkooděnce kolem roku 1430 podle Jana Syky

Sběr informací: internet a knihy

Přípomínka bitvy u Grolle (Slag om Grolle) roku 1627 v Holandsku. Fotografie z největší reenactorské akce orientované na 17. století
Přípomínka bitvy u Grolle (Slag om Grolle) z roku 1627 v Holandsku. Fotografie z největší reenactorské akce orientované na 17. století

Moderní doba nám dala pro toto sbírání neuvěřitelně mocné nástroje – internet, Facebook, Google, Wikipedie a další. Vsadím se, že na Facebooku najdete minimálně jednu skupinu, která se zabývá stejnou problematikou, jakou jste si vyhlédli. S trochou štěstí nenarazíte ani na jazykovou bariéru, protože české reenactorské prostředí se hodně vyvíjí a na většinu historických období už existují specializované skupiny, nebo alespoň stránky jednotlivých uskupení reenactorů.

Nejdůležitější informace v této fázi jsou tipy na dobrou literaturu a nějaký soubor základních vizuálních podkladů. Na trhu jsou dnes běžně dostupné nejen odborné publikace o historii, ale i popularizační řady zaměřené na vojenskou historii. Některé tituly lze sehnat i v českém překladu, ale většina vychází v angličtině.

Kromě literatury a podkladů mohou reenactorské zájmové skupiny nabídnout i odkazy na zajímavé internetové projekty, články, galerie a spoustu dalších věcí, které se týkají vybrané postavy a reenactorského záměru.

S dobrým základem se pak může zájemce směle pustit i do vlastního sbírání informací. Mnohá muzea mají přístupné své sbírky v online podobě – tam můžete najít vizuální podobu některých artefaktů. Wikipedie na svých stránkách nabízí rozsáhlou databázi obrazů a dalších obrazových informací takřka k celé lidské historii, byť se v popiscích mohou vyskytnout nepřesnosti.

Až zájemce o reenactment nashromáždí dostatek údajů a přesně si specifikuje myšlenku, čeho chce při zpodobňování historické postavy dosáhnout, může se začít ohlížet po obchodnících a výrobcích vybavení a oděvů, kteří zajistí vše potřebné.

I článkům na tato témata se budeme na portále Válečníci starých časů věnovat. Chceme v budoucnu pomoci ve výběru či výrobě vybavení nejen nováčkům, ale i zkušeným reenactorům.

Knihy Osprey a Helion

Mezi reenactory jsou nejoblíbenější publikace vydavatelství Osprey publishing nebo Helion & Company, které mívají dobrou kvalitu. Nicméně některé jsou lepší, jiné bohužel horší a občas lze i v nich nalézt mylné a dávno překonané informace, ale celkově se jedná o velmi dobrý zdroj informací. A záběr mají obě nakladatelství opravdu široký – od starověku až po moderní konflikty. Pro reenactora je takový základní soubor informací v čtivé publikaci skvělý start. Každá publikace má na konci také odkazy na další literaturu. Do daného tématu tedy můžete zabřednout pravdu hluboko, a navíc tak sbírat a skládat další informace.

Role v reenactmentu pod lupou

Chcete-li si přečíst konkrétní příklady výběru rolí v různých obdobích historie, rozklikněte si následující odkazy.

Mušketýr z doby stavovského povstání
Holandský mušketýr z let 1615–1620 severozapadni Evropa, Mohl působit jako žoldnéř ve stavovském vojsku v roce 1620
Holandský mušketýr z let 1615–1620 severozapadni Evropa, Mohl působit jako žoldnéř ve stavovském vojsku v roce 1620

V roce 2020 uběhlo 400 let od bitvy na Bílé hoře. Kulaté výročí přilákalo pozornost k tématu počátku třicetileté války a stavovského povstání v Čechách. Pro zájemce o vojenskou historii tohoto období je lákavá představa stát se například mušketýrem. Jak tedy postupovat?

Řekněme, že si po přečtení těchto knih a hledání na internetu nový reenactor vybral roli – stane se mušketýrem účastnícím se českého stavovského povstání v roce 1620 na straně stavovského vojska.

Stavovské vojsko bylo složeno z žoldnéřů jak českého, tak německého původu a obecně se do něj dostávali protestanští žoldnéři z celé střední a středozápadní Evropy. Je tedy nejlepší, když se nový reenactor bude držet těchto oblastí a vyhne se například kozáckým a polským doplňkům. Pro obyčejného vojáka také není dobré vybavovat se výstředními nebo luxusními doplňky. Například vysoké boty lze na různých e-shopech najít pod názvem „mušketýrky“, ale se skutečnými mušketýry toho moc společného nemají. Není dobré ani vymýšlet různé výmluvy jako například: „Někde jsem je ukořistil.“ Obyčejný žoldnéř by ukořistěné boty raději prodal, aby měl na jídlo a běžné věci, než by si je schraňoval jako výstřelek, který by mu stejně dříve či později někdo ukradl.

Připomeňme, že ztvárnění takovéto role v rámci armády bude obvykle vhodnější pro skupiny než jednotlivce. Takže je dobré se při rozhodování informovat, jestli skupiny ztvárňující konkrétní jednotku z daného období berou do svých řad nové zájemce a jestli fungují ideálně ve vašem okolí. Nebo se můžete o svých rolích rozhodnout skupinově a založit si novou jednotku se svými kamarády s podobnými zájmy. I pak je však lepší nechat si poradit od zkušenějších lidí na internetových fórech či na Facebooku.

Nezapomeňte, že mušketýrská role zahrnuje získání dlouhé muškety (máte spolehlivý zdroj, kde ji sehnat?) a hlavně střelby z ní. Zvažte, jestli pro vás nebudou velké rány a střelný prach příliš stresující. Pokud byste se u toho necítili dobře, můžete ohrozit své okolí. Bezpečnost střelby i z historických palných zbraní je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou se musí každý reenactor naučit! Je také důležité sledovat aktuální stav legislativy palných zbraní, která se týká i moderních replik historických palných zbraní.

Z prostředí třicetileté války si však můžete zvolit celou řadu jiných rolí. Nezapomeňte, že se bude výrazně lišit oděv mušketýra z prvních válečných let (tedy již zmíněného stavovského povstání) od například švédského mušketýra z konce války (tedy ze čtyřicátých let). Móda se během dvaceti let proměnila a týkalo se to i oblečení prostých vojáků. Ze stejného období lze pak ztvárnit i anglickou občanskou válku nebo z druhé strany ukrajinské kozáky, kteří však budou mít značně odlišnou výbavu i pole působení.

Pikenýři z anglického sdružení Sealed Knot
Pikenýři z anglického sdružení Sealed Knot připomínají sice bojovníky z období třicetileté války, ale ve skutečnosti předvádějí ukázky z anglické občanské války, která probíhala souběžně

Pokud nemáte rádi střílení s černým prachem, můžete se stát třeba pikenýrem se 4 až 6metrovou píkou, ale pak se připravte především na řadu pochodových cvičení a vojenského drilu. Ten je ovšem také součástí mušketýrské role. Specifickou problematiku představují koně. Pokud nemáte jezdecký výcvik a přístup ke cvičeným koním, pak si nepořizujte výbavu kyrysníka nebo jezdeckého arkebuzíra. V pěší variantě by to působilo nepatřičně.

Stavovské povstání a bitva na Bílé hoře jsou popsány v několika knihách, které lze půjčit knihovnách, např. Černý den na Bílé hoře od Dušana Uhlíře. Informace v této knize jsou sice trochu zastaralé, ale pro základní přehled dostatečné. Jednu z posledních novinek na téma bitvy na Bílé hoře vydalo nakladatelství Helion & Company v roce 2018 – The Battle of the White Mountain 1620 and the Bohemian Revolt 1618–1622. Čtenář se tu dozví nejen mnoho informací o samotné bitvě, často z jiné perspektivy, než známe z našich hodin dějepisu, ale hlavně o základním složení armády.

Jak vypadá oděv a vůbec celá vizuální stránka vojska kolem roku 1620, zájemce už poznal v publikacích, ale asi by si přeci jen nechal rád poradit, co by bylo nejsprávnější a jak dál postupovat. Stačí zadat do vyhledávače „forum třicetiletá válka“ a hned první odkaz zavede nováčka na diskuzní fórum reenactorů tohoto období. Ještě lepší je to na Facebooku, kdy po zadání „třicetiletá válka“ nalezne skupinu „Třicetiletá válka – od defenestrace po Westfalský mír“, což je také diskuzní skupina pro reenactory třicetileté války. A už není nic lehčího než se zkusit zeptat a nechat se nasměrovat dále.

V šiku či ve vozové hradbě
Nástup husitské jednotky připravené k boji ze sdružení Civitas Pragensis
Nástup husitské jednotky Pražského svazu připravené k boji

V minulém roce si velká výročí připomněli i reenactoři, kteří se věnují období husitských válek z let 1419–1434. I když musela být celá řada akcí kvůli pandemii Covid-19 zrušena, můžeme se těšit na velké množství dalších, které se pojí s výročími významných mezníků těchto válek, takže je pravděpodobné, že bude toto období do budoucna lákat celou řadu nováčků.

Musí mít ovšem jasno v tom, jestli chce být například chudým příslušníkem polních vojsk, nebo lépe vybaveným měšťanem, či dokonce šlechticem, který se přihlásil k odkazu Jana Husa. Jinak bude vypadat sudličník, jinak střelec z píšťaly či z kuše a ještě jinak ozbrojenec s dlouhým mečem, sudlicí či kopím. Zatímco chudší husita nemusel mít prakticky žádnou zbroj, třeba jen pověstný železný klobouk, který z bezpečnostních důvodů do bojové ukázky určitě potřebujete, dobře vybavený pěšák pocházející z městského prostředí by si mohl dovolit třeba i plátovou zbroj, nebo palnou zbraň.

Na straně husitů se v této době začal projevovat v oblasti módy také jistý příklon k přiměřenosti a vyhýbání se výstřelkům, jako odkaz učení Mistra Jana Husa, zatímco v armádě Zikmunda Lucemburského a mezi účastníky křížových výprav proti nim, naopak převládaly německé a maďarské módní vlivy.

Pražský svaz kališníků Civitas Pragensis na pochodu s plnou výbavou
Spolek Civitas Pragensis táhne na straně kališníků k bitevnímu poli

Husitské války jsou v české společnosti velice oblíbené, čemuž odpovídá i množství literatury. Běžný čtenář si může udělat lepší představu například na základě oceňovaného Jana Žižky od Petra Čorneje, nebo V. dílu z cyklu Velké dějiny zemí Koruny české. Ale pokud vás větší množství textu spíš odrazuje, je tou pravou volbou Husitský válečník od Matěje Matušky a Jana Syky. Tato knížka vám totiž nejenom srozumitelnou a čtivou formou přiblíží dobu, kterou sleduje, ale také se díky ní dozvíte, jak husitská vojska ve zkratce fungovala a hlavně jaké odění, zbroj a zbraně se v této době používaly. Názornější představu potom získáte také díky množství nákresů, ilustrací, ale i fotografií vybavení reenactorů, kterými je tato publikace doplněna.

Období husitských válek také rozebírá oddíl na diskuzním fóru Brodec (forum.brodec.org) či případné zájemce jistě rádi „nasměrují“ a se vším poradí spolky, které se mu dlouhodobě seriózně věnují. Na Facebooku tak můžete najít stránku Sub utraque, které spojuje reenactorské spolky tohoto období, bojující na straně husitů a zde si případně vybrat konkrétní spolek. Případně můžete na stránkách projektu Civitas Pragensis, které do něj také patří, nalézt tak zvaný Mustruňk, což je ve zkratce série doporučení ohledně vybavení, oděvu a zbroje na akcích, které tento spolek organizuje a který s oblibou přejímají i další organizátoři (civitas-pragensis.cz).

Po nastudování těchto odkazů či literatury bude mít zájemce o reenactment husitských válek jistě lepší představu o tom, jaké roli se v rámci tohoto období chce věnovat. Přesto má většinu cesty teprve ještě před sebou, protože si musí nejprve sehnat základní oděv a výbavu.