Zažít středověk na vlastní kůži
Od dvora velmože přes Richenzu, Karla IV. a husity až po války v Burgundsku
Úvod
Než se u nás termín reenactment rozmohl a zdomácněl (Podrobněji se jeho obsahem zabývá článek Reenactment jako oživení role), převažovala v Čechách zcela jiná forma prezentace historie, která se ani tak nesnaží ukazovat, jakým způsobem naši předci žili a případně i umírali, jako spíš o navození historicky romantizující atmosféry. Řeč je o SHŠ, tedy skupinách historického šermu. Ty zažily boom především v devadesátých letech minulého století a v první dekádě toho současného. Obvykle byl počátečním impulsem k jejich založení nějaký obzvlášť zdařilý historicky zaměřený film, který inspiroval budoucí členy k napodobení jím prezentovaného období či přímo přehrání scén, které obsahoval. Velice populární jsou SHŠ dodnes, i když je pomalu začínají počtem dorovnávat a v rámci některých období i přečíslovat zmiňované reenactorské spolky.
Šerm jako forma divadla
A čím se především liší skupiny historického šermu od reenactmentu? Mají spíš blíže k divadelnímu představení. Důležitým prvkem je pro ně show, která má za úkol diváka zaujmout, případně pobavit a ohromit. Zaměřují se převážně na ukázky scénického šermu, kde jsou souboje, které představení obsahuje, předem secvičené.
Pro některé skupiny historického šermu také nehraje podstatnou roli období, do kterého jsou příběhy, jež divákovi předvádí, zasazeny a celková historická věrohodnost. Důležitější je pro ně pocit, který si lidé z představení odnesou, než jejich poučení. Tomu odpovídá i oblečení a zbroj či zbraně, které se v rámci vystoupení užívají a mnohem více se tak blíží divadelním kostýmům či rekvizitám, které tak mohou být jedním z prostředků předávání myšlenky a děje divákovi. To ovšem nezmámená, že to tak mají nastavené všechny SHŠ. Některé se samozřejmě zaměřují i na to, aby jejich vybavení odpovídalo stejným nárokům, jaké má reenactment. Není to ale zdaleka pravidlem.
Pokud ve vás dřímá herecký talent a máte touho prezentovat své bojové umění před zraky užaslých diváků, je pro vás pravděpodobně lepší volbou scénický šerm a bude proto dobré poohlédnout se po SHŠ, která třeba působí ve vašem okolí, protože ty také vyžadují v podstatně větší míře, aby se jejich členové pravidelně setkávali a nacvičovali připravované vystoupení, obdobně, jako se schází herci v rámci divadelního kroužku.
Rekonstrukce historie
Na druhou stranu, pokud vás víc láká vyzkoušet si v jakých podmínkách žili a případně i bojovali naši předci a máte rádi historii, je pro vás asi jasnou volbou reenactorský spolek. U nich také obvykle není potřeba, abyste žili v nějaké konkrétní lokalitě, protože je naprosto běžné, že jsou člensky zastoupeny po celé České republice a někdy dokonce i v rámci okolních evropských zemí.
Reenactoři se potom sjíždí na konkrétní akce o víkendech. Samozřejmě i oni se často cvičí v boji, ale to obvykle závisí více na individuální volbě samotného jedince. Nejlepším řešením je obvykle to, že se v místě bydliště schází několik reenactorů, kteří nemusí být nutně ze stejného spolku a trénují bojové dovednosti společně. K osvojení a utužení formací a povelů, které se užívají v rámci bojových ukázek, potom slouží takzvané secvičné, které spolky obvykle organizují v optimálním případě několikrát do roka. Tento model ale není pravidlem a samozřejmě záleží na konkrétním vnitřním nastavení jednotlivých projektů.
Vzhledem k tomu, že je reenactment v Čechách v posledních letech čím dál tím více populární a takových spolků neustále přibývá, je jasné, že orientace mezi nimi nebude pro člověka, který je touto problematikou „nepolíbený“, snadná. Proto vám také v rámci přílohy Reenactorské spolky pod lupou představíme ty, které se věnují období vrcholného a pozdního středověku a na české scéně působí delší dobu, takže si získaly jisté renomé. Nesnažíme se, a snad by to ani nešlo, o jejich komplexnější výčet. K tomu slouží třeba Databáze skupin historického šermu, dobových řemeslníků a katalog historických akcí, kterou naleznete zde (sermiri.cz). Ta sice primárně vznikla právě jako databáze skupin historického šermu, ale naleznete zde i projekty věnující se reenactmentu.
Reenactorské spolky pod lupou
Následující přílohy obsahují šest anotací, ve kterých se samy prezentují zajímavé projekty zaměřené na období vrcholného a pozdního středověku, které si kladou jako hlavní cíl snahu dosáhnout co největší historické věrohodnosti v duchovní i hmotné kultuře, vojenství a každodennosti. Jak již bylo zmíněno, podobných skupin naleznete v rámci Čech celou řadu.
Budovat a udržovat
Spolek Curia Vitkov vznikl v roce 1998 a od samého počátku se zaměřoval na reenactment. Od jiných podobných projektů, které se věnují oživené historii, se liší především svým hlavním cílem, vybudovat a následně dobově oživit stejnojmenný archeoskanzen nedaleko Chrastavy na Liberecku. Ten má představovat ideovou rekonstrukci typického lehce opevněného venkovského sídla velmože a jeho lidí v období vlády českého krále Vladislava I. až Přemysla Otakara I., spadající do období druhé poloviny 12. a počátku 13. století. Spolek tvoří téměř dvě desítky stálých členů a mnoho externistů, spolupracovníků a sympatizantů pocházejících z celé republiky a někdy i ciziny, kteří v civilním životě zastávají nejrůznější povolání ve všech možných oborech.
Základním posláním spolku je budovat, udržovat a provozovat velmožský dvůr s přilehlou řemeslnickou osadou – pokud možno s pomocí dobových technik, technologií a materiálů. Abychom toho byli schopni, museli jsme se postupně naučit mnohá původní řemesla, jako je například tesařství a kamnářství, která si u nás mohou vyzkoušet a naučit se jim, v rámci brigád či workshopů, i ostatní zájemci. Naším největším dílem je dřevěný patrový palác, ale ani u toho se nehodláme zastavit, a tak se pomalu připravuje nový projekt. Po osmi staletích se pokusíme vybudovat zděný románský tribunový kostel, který byl častou součástí podobného typu dvorce, kde sloužil jako tvrz, tedy nouzové útočiště.
Členové spolku netráví čas pouze budováním dvorce, ale také jeho oživováním. V rámci toho zastávají různé role, které příslušely jeho tehdejším obyvatelům. A tak tu máme pána dvorce s rodinou a vojenskou družinou, nejrůznější řemeslníky (tesaře, kováře, doškáře), čeledíny, ale i lazebníka či kněze. Samozřejmostí jsou odpovídající repliky oděvů, nástrojů a vybavení. V rámci rekonstrukce dobového vojenství se specializujeme i na ztvárnění různých typů bojovníků z druhé poloviny 12. a počátku 13. století, jako jsou těžkooděný jezdec v dobovém sedle a postrojích, pěšáci, lehkoodění kopiníci či střelci z kuší. Coby jeden z mála spolků u nás také budujeme a provozujeme mechanickou obléhací artilerii. Konkrétně torzní metací stroje jako katapulty a balisty (zde úzce spolupracujeme se spřáteleným antickým spolkem Legio X GPF).
Pro veřejnost připravujeme každoročně na Curii Vitkov kromě workshopů i několik větších akcí s programem:
Květen: Gladius
Hostující nejstarší antický festival v ČR, na kterém se můžete setkat s římskými legiemi, Kelty, Germány a gladiátory.
Červen: Řemeslnický den
Oživení dvorce se zaměřením především na všední život, práci řemeslníků a ukázku dobové kuchyně ve 12 a 13. století.
Červenec: Dobývání
Dvoudenní festival zaměřený především na vojenství v 11. až 13. století (jednou za několik let i s větším rozsahem) s rekonstrukcí bitev a turnajů střelců i válečníků. Akce je vhodná pro rodiny s dětmi.
Facebookové stránky projektu: facebook.com/curiavitkov
Webové stránky projektu: curiavitkov.cz
Sloužíme královně a jejím dámám
Projekt Hradeckého dvora Alžběty Richenzy je skupinou lidí snažících se prostřednictvím „oživené historie“ porozumět životu společnosti na počátku 14. století, a to jak v ohledu hmotné kultury, tak společenských vztahů. Je provázaným společenstvím skládajícím se z řady více či méně autonomních skupin, družin i jednotlivců, otevřené všem, které oslovuje doba přelomu 13. a 14. století, a kteří chtějí aktivně přispívat k jeho činnosti a rozvoji, ať již jako přímí příslušníci královnina užšího okruhu, anebo jako tzv. hosté dvora. Podmínkou účasti na jakékoli úrovni je respektování jeho společných hodnot a pravidel.
Datace projektu, a tím i postav a hmotného vybavení, je rozmezí let 1275–1330. Volba jednak vychází z doby, kdy žila královna Alžběta, ale také je motivována dosažením větší pestrostí celkového obrazu dvora. Rozšířená datace umožňuje pracovat s širší škálou historických pramenů a vyhnout se tak nebezpečí historii neodpovídající generalizace a unifikace. Širší datování také dává vyniknout různým sociálním a profesním vrstvám, které se na středověkém panovnickém dvoře a kolem něho pohybovaly.
Projekt stojí na třech základních pilířích:
- Poznání a rekonstrukce hmotné kultury.
- Poznání dobové kultury a mentalit včetně sociálních vztahů a hierarchie prostřednictvím konstrukce sociálně strukturované společnosti aktivním ztvárňováním zvolených postav.
- Poznání a ztvárnění dobového vojenství a boje.
Tyto principy jsou pojímány jako rovnocenné a snaha o vzájemnou vyváženost je důvodem ke kompromisům v každém z nich.
Specifikem Hradeckého dvora je výsadní role nejen královny jako středobodu dvora, ale také jejích urozených společnic. Dámy se tak v projektu staly od počátku smyslem veškerého dění. Pro jejich radost i pobavení pánové měří své síly v kolbišti a prostřednictvím dvorné služby i mimo něj. Projekt programově ztvárňuje kultivované dvorské prostředí, jehož hlavní osou je dvorný vztah pána k dámě. Důležitou metodou pro poznání a pochopení středověkého života a společnosti je v projektu fenomén hry ve smyslu aktivního ztvárňování zvolených postav a zastávání jim odpovídajících společenských rolí. Jako herní postavy všichni směřují své úsilí k postupu a uznání v hierarchii středověké společnosti, a to především prostřednictvím služby – svému seniorovi, dámě, královně. Ztvárnění vlastní postavy a její respektování ostatní společností dvora je také základní podmínkou účasti v projektu.
Projekt Hradecký dvůr Alžběty Richenzy není jen výsledkem společné práce, ale především nekončící proces směřování k ideálu, k němuž však ze své podstaty nelze nikdy dojít. Proto je třeba Hradecký dvůr a jeho aktivity chápat daleko víc jako účelovou konstrukci (byť vycházející ze stále se prohlubujících poznatků řady historických věd), než jako plnohodnotnou rekonstrukci historického vzoru.
Facebookové stránky projektu: facebook.com/DvurAlzbetyRichenzy
Webové stránky projektu: hradeckydvur.net
Pod praporcem svatého Václava
Spolek Doba Karlova, z. s. sdružuje zájemce o rekonstrukci života a vojenství v Českých zemích v době panování „Otce vlasti“ císaře a krále Karla IV. (1346–1378). Projekt vznikl v roce 2009 a v současnosti sdružuje bezmála devadesát členů z Česka i Slovenska. Jeho hlavním cílem je rekonstrukce středověkých šlechtických dvorů (družin) z doby vlády Karla IV. Za tímto účelem se snažíme pokud možno co nejlépe porozumět tomu, jak vypadal život ve středověku a následně to i co nejlépe předvést veřejnosti.
Náš spolek se účastní veřejných i soukromých akcí, jejichž cílem je oživování historie, a to nejen v Česku, ale také v zahraničí. Doba Karlova pořádá městské slavnosti, historické rekonstrukce, výstavy a studijní semináře, i vzdělávací programy pro děti. Poznáte nás podle bílého praporce s obrazem patrona české šlechty – svatého Václava. Spolupracovali jsme také na několika historických či dokumentárních filmech. Kromě historického vojenství (ano i Karel IV. vedl válečná tažení), nás zajímají také řemesla či duchovní život čtrnáctého století. Bylo to období, které přineslo dynamické změny ve společnosti, v módě i ve vývoji zbrojí a zbraní, všude se zkoušela nová a mnohdy velmi neotřelá řešení.
Naším cílem je rekonstruovat nejen středověkou hmotnou kulturu (oděvy, nástroje, zbroje…) ale také kulturu duchovní (dobové chování, hry, hudba, ceremonie a podobně). Z toho důvodu věnujeme zvláštní pozornost „hraní rolí“. Naše akce jsou tak často jakýmsi dobovým, středověkým LARPem (z anglického Life Action Role Playing). Je to hra, ve které každý ztvárňuje své vlastní „historické alterego”. Spolek Doba Karlova stále přijímá nové členy.
Facebookové stránky projektu: facebook.com/DobaKarlova
Webové stránky projektu: dobakarlova.cz
Praga caput regni et sub utraque
Období let 1419–1434 bývá někdy nazýváno dobou vymknutou z kloubů, kdy ve jménu víry, ale někdy i v rámci touhy po osobním obohacení, došlo k sérii bojů mezi katolíky a utrakvisty. Husitské války na jednu stranu znamenaly pro české země dobu úpadku, zejména co se týká kultury a obchodu, ale na druhou také vzestup moci městského patriciátu a do jisté míry i proměnu dosavadního způsobu boje. Praha a především Staré Město pražské se potom na počátku tohoto období, proměnily v první centrum husitského hnutí a dočasně tak získaly vedoucí postavení utrakvistických sil v Českých zemí. Právě tato doba nás natolik učarovala, že jsme se ji rozhodli v rámci reenactmentu věnovat.
Projekt Civitas Pragensis vznikl v roce 2010 vyčleněním z jednotky Sousedé pražští a od samého počátku se zaměřoval na ukázky boje v šiku, dobových řemesel, ale i táborového života. Jak název napovídá, ztvárňujeme jednotku měšťanů Starého Města pražského, která vytáhla do boje a v našich řadách tak naleznete například jednotku střelců z horkých kusů, tedy palných zbraní, dále sudličníky, cepníky, pavézniky, ale i těžkooděnce. To že naše „postavy“, které ztvárňujeme v rolích, pochází z městského prostředí hodně ovlivňuje i naše oblečení, zbroj a výbavu, jelikož to byly prostředky, kterými měšťané mohli prezentovat své bohatství a s ním i spojenou společenskou prestiž. Na druhou stranu se ale po většinu času ukázek nacházíme na válečném tažení a tomu se náš oděv a vybavení také snažíme přizpůsobit. Kromě členů městského patriciátu či dokonce šlechty se v našem bojovém šiku nachází i prostí řemeslníci, ale i podomci. Tedy lidé nemajetní, kteří byli běžnou součástí městského společenství.
Vzhledem k tomu, že je zejména pro počáteční období husitských válek doloženo, že se do bojů zapojovaly i ženy, je u nás ve srovnání s jinými historickými epochami a možná i spolky, trochu jiné i jejich postavení. Rozhodně se tak nebráníme, aby se zapojovaly do bojových ukázek. Formu zapojení se však snažíme přizpůsobovat vždy konkrétnímu typu akce. Ženy ve spolku ale samy převážně upřednostňují jejich „tradičnější role“ v rámci táborového života a podílí se tak na přípravě pokrmů, předvádění řemesel a pomoci v rámci fungování tábora.
Ačkoliv se situace na badatelském poli v poslední době značně zlepšila, zejména v počátcích jsme se museli potýkat s nedostatkem informací a vědeckých prací z oblasti hmotné kultury. Proto se také někteří z nás této činnosti začali systematicky věnovat a pravidelně tak publikují knihy a články zaměřené například na odívání, zbroje a zbraně tohoto období, každodennost i historické mezníky této doby. V minulosti jsme také organizovali vzdělávací seminář Řeči besední. Neúčastníme se pouze akcí, které se zaměřují na vzdělávání či bojové ukázky, ale pravidelně organizujeme také aktivity určené pouze pro reenactory bez přítomnosti diváků. Při nich si nejlépe můžeme zkusit přiblížit tomu, jakým způsobem žili naši předci. Ať už se jedná o různá sněmovní setkání či bojověji zaměřené akce, při kterých můžeme naplno okusit, s jakými nástrahami a nepohodlím se naši předci při taženích museli umět vypořádat. Pokud máte dobrodružného ducha, chcete se naučit novým věcem a třeba se i podívat v rámci spanilých cest do zahraničí, rozhodně se nebráníme přijímání nových členů, kteří mají rádi historii.
Facebookové stránky projektu: facebook.com/civitas.pragensis
Webové stránky projektu: civitas-pragensis.cz
Bojujeme za toho, kdo zaplatí nejvíc
Projekt sdružuje od roku 2008 nadšence, kteří se rozhodli vybudovat věrohodným způsobem jednotku pěchoty Spříseženstva (dnešního Švýcarska) z období kolem roku 1476, tedy doby, kdy Spříseženci dobyli svá největší vítězství a švýcarský voják se stal pojmem. Fähnlein Rattenschwanz 1476 představuje žoldnéřský oddíl vzniklý po bitvě u Murtenu v červnu roku 1476, kde Spříseženci na hlavu porazili vojsko burgundského vévody Karla Smělého. Vítězství to bylo obrovské, ale přesto ne každý dostal díl z pohádkové kořisti, která po Burgunďanech zůstala. Pár desítek nespokojenců se proto rozhodlo, že se pustí do vojenského řemesla na vlastní pěst, tak jak to už udělali třeba muži z kantonu Zug. Po vyhrané bitvě každý překypoval sebevědomím a navíc, co doma? Tam čekala jen nudná každodenní práce. Shromáždili se, ze svých řad si podle tradice zvolili velitele, seřadili se pod vlajky svých kantonů a vydali se už na vlastní pěst nabízet svoje schopnosti a vojenské zkušenosti tomu, kdo zaplatí. Přesněji řečeno tomu, kdo zaplatí nejvíc.
Jsme žoldnéřským oddílem složeným z obyvatel měst a vesnic kantonů Bern, Schwyz a Uri, kteří se vydali na vojenskou dráhu. Dobové prameny uvádí řadu příkladů, kdy si prostí obyvatelé vydělávali vojenskou službou. Nejsme šlechtická družina ani nezkušení odvedenci. Představujeme houfec dobře placených žoldnéřů, kteří nabízejí své služby těm, kdo si je mohou dovolit. Naším typickým zaměstnavatelem bude město nebo majetný individuál. Naší snahou je vytvoření realistického obrazu světa pozdního středověku a zakusení toho, jak žili naši předci. Svou činnost zakládáme na usilovném bádání a snaze o co nejvyšší autenticitu bez kompromisů, ať jde o ručně šité oděvy, kde tvoří dominantní materiály vlna a len, nebo předměty které byly součástí každodenního života, od jídelních potřeb k nástrojům řemeslníků a vybavení vojenského ležení.
V čele Praporce stojí Hauptmann a důstojnický sbor. Praporec je složen z pikenýrů, kteří byli páteří armád Spříseženstva, halapartníků, střelců a jejich doprovodu, tedy rodin vojáků, řemeslníků, obchodníků a dalších, kteří měli své důvody následovat vojáky v poli. Přestože Fähnlein Rattenschwanz 1476 je vojenským oddílem, obraz života na konci středověku by mohl být jen těžko uvěřitelný bez osvojení si běžných každodenních činností včetně dobových řemesel a pochopení tehdejší morálky, filozofie a etiky, tedy duchovního rozměru období pozdní gotiky a začátku evropské renesance. Od našeho vzniku se pravidelně účastníme historických akcí zaměřených převážně na vojenství a situovaných do druhé poloviny patnáctého století, jak doma, tak v zahraničí a zároveň jich i každoročně několik v České Republice pořádáme. Od uzavřených akcí zaměřených především na život vojenské jednotky v poli, po větší určené pro veřejnost. Ať už se jedná o oživení nějaké historické památky nebo pořádání polní bitvy, vždy dbáme o maximální kvalitu, uvěřitelnost a přiblížení se historickým reáliím.
Facebookové stránky projektu: facebook.com/Praporec-Rattenschwanz-104892576268537
Webové stránky projektu: rattenschwanz.cz
Ve znamení svatoondřejského kříže
Jsme skupina reenactorů, kteří ztvárňují jednu z bojových jednotek burgundského vévody Karla Smělého z období tzv. Burgundských válek (1474–1477). Oficiální rok vzniku je sporný, protože Burgunďany několik jednotlivců znázorňovalo od prvního ročníku historické akce Bitva Budyně, který se konal v roce 2011. Od roku 2017 se již dá mluvit o organizované skupině lidí, jejímž cílem je co nejvěrnější rekonstrukce jednotky burgundské armády. Na akcích tvoříme většinou přirozeného protivníka švýcarskému Praporci Rattenschwanz (viz Spolky pod lupou > Fähnlein Rattenschwanz 1476) Na rozdíl od „Švýcarů“ představujeme jednotku profesionálních vojáků, součást jedné z vévodových pravidelných kompanií, které vybudoval a financoval za účelem zřízení stálého vojska. Prozatím tvoříme pěchotu soustředěnou kolem čtyř šlechticů, kteří velí celému burgundskému šiku, z nichž je Filip de Gris naším kapitánem a nejvyšším velitelem. Na rozdíl od dobových událostí jsme Praporci Rattenschwanz důstojným soupeřem a v neskriptovaných potyčkách a bitvách není nikdy předem jasné, kdo zvítězí. Pokud náhodou prohráváme, alespoň u toho vypadáme mnohem lépe než naši soupeři.
V minulém roce jsme začali trénovat i pikenýrský způsob boje, který se Burgunďané snažili převzít právě od vojáků Švýcarského spříseženství. Covidová doba nám zatím zabránila včlenit do svého středu i jednotku anglických lučištníků kteří, dle dobových záznamů, tvořili velkou část žoldnéřů v armádě vévody Karla. Do budoucna bychom rádi své řady rozšířili o skupinu dělostřelců, jelikož se burgundská armáda vyznačovala velkým počtem děl, ačkoli výhody jejich polního nasazení nebyly v té době ještě plně pochopeny. Na bojišti jsme snadno rozpoznatelní díky velkým červeným svatoondřejským křížům, které nosíme přes zbroj.
Kromě rekonstrukce vojenských záležitostí dbáme také na reprezentativní civilní zevnějšek, což zejména u burgundských šlechticů znamená velmi opulentní oděvy a výbavu. A to jak u pánů, tak i u dámské části naší skupiny, která je nejen krásná, ale i zručná v předvádění dobových řemesel, například tkalcovství, krejčovství a dalších rukodělných činností. Jsme otevřeni přijímání nových členů, takže pokud máte zájem o druhou polovinu 15. století a chuť ztvárňovat armádu, která byla nejbohatší, nejlépe vybavená a na hlavu poražená od Švýcarských vidláků, neváhejte se k nám přidat. Naším heslem je „Ať děláš cokoli, důležité je u toho dobře vypadat!“
Facebookové stránky projektu: facebook.com/BurgogneCompagnie
